Jak správně vychovat svého psa.
Vycvičit psa není lehké (a už vůbec ne československého vlčáka). Navíc je potřeba ušít každému psovi metodu výcviku na míru. Takže neplatí vždy obecná pravidla, která se dají použít zaručeně na každého psa.
Předkem všech psů je vlk. Ve vlčí komunikaci jsou důležitá i nepatrná gesta, neznatelné detaily. Proto můžeme používat pouze jemná gesta jako řeč očí nebo naklonění hlavy. Pokud pes splní povel, postačí nepatrný úsměv. Pes je schopný vnímat naše pocity, reaguje na intonaci i na to, jak se u toho tváříme. Při práci se psem je potřeba postupovat klidně a rozhodně, zapomenout na nervozitu, agresi a váhání. Síla autority je v naprosto vyrovnaném klidu. Další jejich základní schopností je vnímat naše pocity přímo, takže pokud nejste v pohodě, naučte se zastírat své pravé pocity. Oproti tomu pes není schopen rozlišit radost upřímnou od radosti škodolibé a hrané.
Lidé často dělají chyby aniž by si toho byli vědomi. Například nikdy nechválíme psa za to, že je hodný, to je samozřejmost. Naopak naše přívětivost ke psovi není samozřejmá, musí si ji zasloužit. Další chybou je, když si pes příjde vysomrovat mazlení a my mu vyhovíme. V tu chvíli si musíme říct " ty něco chceš?? Tak padej! ". Když si pes začne něco vynucovat, stačí odvrátit hlavu a hlavně se mu nepodívat do očí. Toto gesto pochází z vlčí komunikace. Pes zkrátka nemůže mít všechno ve chvíli kdy to chce. My mu nic nedlužíme, je to "jen" pes.
Co znamenají některá konkrétní gesta..
Když se pes po vyslovení povelu olizuje a klopí oči, tak požadavku nerozumí. Povel jsme ho správně nenaučili, takže neví co má dělat. Je potřeba povel psa pořádně naučit. Pak teprve můžeme chtít, aby poslechl.
Další komunikační prostředek je takzvané téčkování, to má mnoho významů. Stačí jiný úhel postoje, jiný pohled, postavení ocasu a už to znamená něco jiného. Může znamenat dominanci, výzvu ke hře a existuje i podřízené téčkování.
Co znamená, když nás pes oblízne? To je projev nejvyšší pokory a lásky.
Naskakování na druhého psa znamená uznání svého vzoru, vyjadřuje tím, že je pes hoden mít s ním štěňata, nebo je to projev vděku. Psi to dělají míň, protože jsou dominantní.
Fenka, která doráží na mladší štěňata to dělá proto, že v tom věku sama prožila nějaké trauma. Je to forma vyrovnávání se s minulostí.
Častou chybou při výcviku psa je, že ho cvičíme většinou jen na procházkách a doma se mu tolik nevěnujeme. Měli bychom cviky trénovat a dotahovat do konce i doma. Pak pes poslechne vždy a všude.
Co dělat, když je pes z něčeho vylekaný? Nejlepší je začít si s ním hrát, aby na to zapomněl a musel vnímat místo toho "strašáka" nás. Pomůže i mírně přitlačit při drbání kožíšku nad ocasem.
Chybou také je, když jde pejskař se svým psem např. parkem a někdo se k nim blíží. Pejskař hned napne vodítko a tím dává signál psovi který způsobí obrannou reakci. Když nebudeme prožívat problém, dokud nepříjde, tak nenastane. Není náhoda, že bezdomovci mají téměř vždy bezproblémové psy. Neřeší totiž zbytečné problémy.
Pár drobných rad..
Když trénujeme dlouhodobé odložení, musíme postupovat tak, že prodlužujeme čas, ne vzdálenost.
Po banálních prohřešcích není dobré končit ve zlém ale usmířením. Neutrpí tak váš vzájemný vztah. Respekt a důvěra musejí být v rovnováze. Když si chceme psa pohladit, který leží na místě, může se stát, že začně vrčet. I pes chce mít svůj klid, tak nám dává najevo, že ho máme nechat být. Jasně, že by si to neměl dovolit, ale měli by jsme ho respektovat. Předejdeme tomu tak, že si psa zavoláme k sobě místo toho, aby jsme chodili za ním. Takhle na nás vrčet určitě nebude. Když kouše Selma kost a zavolám si ji k sobě, hned jde a nevadí jí když si od ní kost vezmu. Kdybych to udělala když je na místě, asi by se jí to tolik nelíbilo. Platí zde nepsané pravidlo, že čím víc budeme psovi lézt NĚKAM, tak nás do těch míst zachvíli pošle.
Pokud psa přivoláme a on nepřijde hned, stejně bychom ho měli pochválit. Pokud ho pokáráme za pozdní příchod, pes si to vyloží tak, že ho trestáme za to, že přišel. To že k nám pes přiběhne by pro něj mělo být vždy výhodou.
Po prohřešku psa je dobré mu "vymýt mozek" sérií povelů. Pes tak zapomene na vyhrocenou situaci a neutrpí tak vzájemný vztah.
Pokud venku natrefíme na cizího psa, který na nás vrčí a nejspíš se chystá zaútočit, je dobré se zachovat tak, že strčíme ruce do kapes a postavíme se k psovi bokem. Pokusíme se uklidnit. Pes cejtí zvýšenou hladinu adrenalinu a vyloží si to tak, že na něj chceme zaútočit. Je lepší se párkrát zhluboka nadechnout aby se nám rozproudila krev a snížila se hladina adrenalinu. Hlavně zachovat klid.
Když se pes něčeho poleká, je lepší tomu nedávat přílišnou váhu, je dobré se mu třeba vysmát, že je strašpitel. Pokud ho hned začneme litovat a utěšovat, vyloží si to tak, že ho varujeme před něčím nebezpečným, protože ucejtí naši nervozitu. Jakmile to ale budeme brát s humorem a klidem, pes pochopí, že se nic tak moc hrozného neděje. Když jdu a zakopnu o Selmu, tak se jí nikdy neomlouvám. V psí smečce se výše postavený jedinec nikdy neomlouvá níže postavenému. A když bych ji chlácholila, brala by to opět jako varování před nějakým nebezpečím.
Postoje psa
