VLK - NENÁVIDĚNÝ I MILOVANÝ TVOR

Jakkoliv se zdá, že člověk vidí ve vlkovi ztělesnění ohrožení a zla, projevoval k němu odedávna mnoha způsoby jakýsi ambivalentní vztah strachu i spřízněnosti. Na sto čtyřicet lokalit v Čechách a na Moravě nese vlčí jméno: Vlčatín, Vlčí Hora, Vlčice, Vlkonice, Vlkov, Vlčnov… V každém telefonním seznamu lze nalistovat sloupce příjmení Vlk, Vlček, Volf. Do kolika úsloví, přísloví a pořekadel vlk vstoupil (má hlad jako vlk), v kolika legendách a pohádkách hovoří s lidmi.  Neodbytně zajímá lidskou obraznost, takže vlčím jménem označila různorodé činnosti a předměty i nástroje.Měli jsme rádi vypravování o vlku a sedmi kůzlátkách, báli jsme se vlkodlaků a věděli, že vlk je za dveřmi, když se o něm mluví.

Kolik variant zná i české mudrosloví na téma "kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti!" Další naučení z vlčích bajek mluví o neřešitelných stavech nejistoty a bezvýchodnosti: "Z jedné strany dotírají vlci, z druhé psi," bývá citován Plautus a podobně Terentius: "Držím vlka za uši" — udržet nemohu, pustit se bojím. "Hodina mezi psem a vlkem" rozhodně není pouhé vymezení určité denní chvíle.